Přidat odpověď

Řešila jsem něco podobného. Syna, se kterým jsem chtěla hodně být a práci, kterou jsem "nepotřebovala", protože muž by mě uživil.
Jenomže potom jsem si řekla, že syn jednoho dne vyroste a nebude mě potřebovat, muž si třeba najde jinou... a co bude se mnou? Nechtěla jsem se obětovat celá pro druhé. Do práce jsem se vrátila. A osud ukázal, že jsem měla pravda. Zanedlouho muž přišel o místo a mělo to bohužel dohru v našem vztahu. Nějaký čas dokonce bydlel mimo domov. Teď už je všechno v pořádku. S mužem jsme se dali zase dohromady, má novou velice zajímavou a dobře hodnocenou práci. Syn mezitím vyrostl (11 let) a už mě tolik nepotřebuje. Já jsem shodou okolností práci změnila. Jsem ale moc ráda, že jsem se tenkrát úplně z pracovního procesu neodstřihla.

Chceš-li pracovat, tak místo neopouštěj, děti vyrostou.

Hodně štěstí.