Přidat odpověď

Nemyslím tím přece, že by se tím mělo omlouvat, že ta traumata budu dítěti způsobovat SCHVÁLNĚ, a pak ho nechám být, ať se s tím popasuje SAMO, či jak to bylo vlastně myšleno.


Jako u toho dyslektika - tam je přeci DANÝ, že je dyslektik, s tím se nedá nic dělat (stejně tak jako s tím, když někomu umře rodič), ale dá se pracovat s tím, aby se v rámci svých možností naučil číst a neměl trauma z toho, jestli se mu to nepodaří tak dokonale, jako by dyslektik nebyl.


Kudlo - pokud tu frázi chápeš hlouběji, jako s tím dyslektikem, pak se omlouvám. Ale bohužel to slýchám jen jako frázi. Slova, slova, slova:
Co na tom, že bude prvňáček ve střídavce chodit do dvou škol a cestovat x set kilometrů - každé dítě si v dětství prožije trauma.
Nazdar hodiny, konec, šlus.
Ani jednoho "milujícího" rodiče nenapadne, že by se tomu třeba dalo zabránit právě proto, že si těch traumat už prožilo a ještě prožije i tak dost.
Myslí jen na sebe, na dítě vůbec a omlouvají to, jak se dá před světem i před sebou - mimo jiné i touto frází.

Třeba...