Přidat odpověď

Pocházím z "kolébky lyžování", moje vzpomínky jsou ovšem velmi, velmi podobné, i když ne ve spojitosti s rodiči, na hory z našeho podhůří jsem vyjížděla jen se školou, případně sportovním oddílem, naši nelyžovali vůbec, mě to bavilo jen tak "volně" po blízkém okolí domu, později města, vlastním tempem. Nezvládám totiž zejména jízdu do kopce a to nejde o techniku, mám zásadní potíže i s během do kopce, prostě hrozně "funím" což se nezměnilo ani sportováním na téměř vrcholové úrovni. "Ojíněné větvičky" jsem si dokázala užít jen v případě, že bylo fakt pěkně (tj. svítilo slunce) a jeli jsme zrovna z mírného kopce!!! Takže požitek z lyžování na běžkách si představit naprosto dovedu, ale bohužel neprožívám (koneckonců jsem s ním taky skončila ve čtvrťáku na gymplu, potom už mě nikdo nedonutil; zkusila jsme to tedy ještě jednou dobrovolně cca ve třiceti, ale vzhledem k tomu, že neumím namazat, došla jsem k závěru, že tento sport ani přes můj původ není nic pro mě )