Přidat odpověď

já si myslím, že nejde až tak o kult, ale spíš o to, že některé matky jsou líné své děti usměrňovat.
Já jsem k dětem vcelku tolerantní, brečící mimino v letadle mě sice nenadchne, ale beru to jako přirozenou součást života - z letadla se navíc nedá na chvíli vystoupit, než se dítě uklidní. Nevadí mi ani, když přijde cizí dítě ke mému stolu a začne se mnou komunikovat. Ovšem pokud mi začne brát jídlo z talíře a matka se tváří jakoby nic, tak to je jaksi přes čáru.
Pamatuji, že když jsem měla první dítě, tak bylo malé děcko v restauraci skoro něco jako přírodní úkaz :), žádné dětské koutky v nich nebyly... Rodiče by měli dětem zajistit nějakou zábavu, než dorazí jídlo, já jsem pro tyto případy např. nosila v kabelce krabičku se složitějšími puzzle, knížky apod. Do kavárny jsem si s dětmi sedla jen s dětským časopisem. Zkrátka považuji za svou povinnost dítě nějak zabavit, aby neobtěžovalo okolí.