Přidat odpověď

Monty,
ono záleží na tom, co už tě obtěžuje.
Já jsem taky "slušně vychované dítě", které se na veřejnosti nesmělo projevovat, mluvit, když mluví dospělí a naopak muset mluvit, když ze mě dospělý chtěl něco vymáčknout, když se řeklo, seděla jsem potichu jako pecka, ale spíš mě to naučilo se neprojevovat, že moje přání nic neznamená a když přišel ten čas, kdy už jsem směla jednat podle sebe, neuměla jsem s tím pracovat, takže jsem chvílemi seděla jako pecka, chvílemi rebelovala a chovala se jak urvaná ze řetězu a dodnes mám s chováním na veřejnosti a těmito dvěma extrémními polohami problém.
Takže dceru jsem nechala volněji a je možné, že její chování někdy i někoho útocitnějšího obtěžovalo, ale dneska nemá problém se přiměřeně prosadit.