Přidat odpověď

Já vím, že jsou lidé a mezi nimi i učitelé, kteří se i čelem k vlastní neoddiskutovatelné chybě (třeba typu na tabuli chybně napsané vyjmenované slovo, chyba v součtu bodů v písemce apod.) chovají jako blázni a mají pocit, že kdyby připustili, že udělali chybu, tzv. ztratí autoritu. Přitom je to přesně naopak. U učitele je toto další fatální a nepřijatelný nedostatek.
Učitelské umění nespočívá ani v neomylnosti ani ve všeznalosti. Bohužel se obávám, že tahle banalita v podstatě nedochází ani pedagogickým fakultám. Natož potom jejich absolventům. Což je celkem smutné.
Konkrétně případ učitele, který "káže bludy" nebo agresivně povyšuje chybu na pravdu je velmi těžko řešitelný ze strany rodičů. Tohle by mělo mít pod kontrolou vedení ve škole. Praxe je ale taková, že to o dotyčném všichni včetně šéfa vědí a nedělá s tím nikdo nic, takže rodiče a děti pak pořádají různé gerily a revoluce, které se téměř vždy minou účinkem.