Přidat odpověď

Saša Frolov, který byl odebrán a poslán do pěstounské rodiny, od které později utekl, psal po celou dobu svého pobytu u pěstounů na všechny úřady i samotný BV dopisy jako:

O sociálních pracovnicích: „Mluvil jsem s paní (z Barvenernu), která měla na starost můj případ. Nechtěla mě poslouchat. Řekla, že ona rozhodla a nehodlá na tom nic měnit. Také řekla, že dělá, co je v jejích silách, aby mě předala dobré pěstounské rodině. Řekl jsem, že mi zničila život, ale ona řekla, že budu v pořádku. To není pravda. Nic nebude v pořádku. Šestého července to bylo pět týdnů, co jsem viděl matku naposled. Nevím, co mám dělat. Vše vypadá tak zle.“

O nové pěstounské rodině: „V sobotu jsem si vážně zranil kotník a natáhl šlachy. Doktor říkal, že bych měl chodit o berlích, ale paní, u níž bydlím, mi je odmítla koupit. Nemohl jsem chodit, ani si pronajmout berle. Dne 21. června jsme měli ve škole absolventský večírek, ale odmítli mě tam pustit. Nedovolili mi jít se třídou ani do Zábavního parku 23. června. Čekal jsem na ten den celý rok, ale nechtějí mě pustit kamkoliv. Sociální služba mi ničí život. Dávají mi málo jídla a mám hlad. Nikdo tu se mnou nechce mluvit a já se cítím naprosto osamělý. Prosím, pomožte mi se dostat domů k matce, nebo mi pomozte najít právníka, abych mohl žalovat úřad pro ochranu dětí. Už jsem napsal na místní výbor (Fylkesnemda), ale nechtějí mě poslouchat. Prosím, pomozte mi dostat se domů k mé milující a starostlivé matce. Mám velmi dobrou rodinu. Nemůžu používat počítač ani telefon. Cítím se tak špatně. Prosím, pomozte mi se dostat zpátky domů!“

Jaké zrůdy mohou číst něco podobného, aniž by to s nimi hnulo?