Přidat odpověď

Přesně - třeba u mého syna je kompaktibilita s učitelem velmi zásadní. Tady je tzv. alternativní u druhý stupeň - ale už od páté třídy se učí, že každý učitel je jiný a je třeba se tzv. přizpůsobit. Ale je to nenásilně, protože ač je každý učitel jiný, tak mají víc snahu se přizpůsobit dítěti oni a na děti vyvíjejí jen pomalý a postupný tlak na jejich vlastní přizpůsobení, a to proto, aby děti neměly problém při přechodu na jiné školy.
Nikdy jsem si neuvědomila, jak velký problém je pro dítě z jiných škol se v této přizpůsobit. Vidím to u dvou dětí, které přišly do třídy na začátku roku. Obě byly tzv. premianti - tady mají velký problémy, nejvíc v jazyce a pak mají problém přijmout to, že při hodině se vždy pracuje a učitel zapojuje děti, krátké vědomostní testy každou hodinu apod. Jejich rodiče říkali, že jim přijde ten tlak příliš velký, že to prý v bývalých školách nebylo - tam se naučily na písemku jednou za a hotovo. Tady jakmile učitel zjistí, že je dítě vyhozeno z konceptu, okamžitě se informuje rodič, porady mají týdně, takže pokud se při poradě zjistí, že ten či onen má problém všude a trvající více dní, musí přijít rodiče a hledají se důvody těchto problémů apod.
A ano, když jsem tam děti dávala, myslela jsem, že rodiče ke vzdělání mají podobný přístup jako já a to teda neplatí, takže jsou tam i děti, který na to tzv. dlabou.
Já to ale beru tak, že pro mého syna vytvořili vhodné podmínky pro to, aby vše bylo OK, ale pokud některé dítě nebo rodič nechce a je mu to šumák, tak ani sebelepší učitel s tím nic nenadělá.