Přidat odpověď

O soutěžích jsem se dozvěděla od staršího syna - bylo to v podstatě denně v některém předmětu - na prvním stupni. A dozvěděla jsem se to až v šestce, kdy syn dostal snad z dějepisu na vysvědčení dvojku a nebylo mi jasný, proč, když má samý jedničky. Že prý není aktivní. Složitě jsem musela dedukovat, obcházet učitele z prvního stupně a zjišťovat bokem, až jsem zjistila, že dvojku dostal za trest, neboť se při hrách - kdo to ví první - odmítá hlásit a odpoví jen v případě, že se ho učitel přímo zeptá.
Na prvním stupni učitelka pochopila, že syn není soutěživý typ, že se těchto soutěží nikdy neúčastní, ač odpovědi ví a že to je hlavně proto, že ostatní děti na něj byly naštvané, protože horko těžko se jim dařilo ho porazit, tak se prostě nehlásil.
Dějepisáři jsem to vysvětlila, on to odmítal pochopit a známku dodatečně změnil až v okamžiku, kdy jsem dala stížnost řediteli a žádala o přezkum. Takže to bylo - tak jo. Ovšem začalo se dít ve třídě cosi, nad čím jsem žasla.