Přidat odpověď

Přesná čísla k porovnání asi těžko dostaneme, ale v Čechách je hodně dětí svěřováno do pěstounské péče v širší rodině (např. kvůli dávkám se některým lidem vyplatí předstírat, že matka není schopná se o dítě postarat, a dítě je svěřeno do péče babičce, která pobírá příspěvek). Nebo pokud se rodiče opravdu nemůžou o děti postarat, často přebírají péči prarodiče. V Norsku toto zjevně není, protože dítě nepatří rodině, čili mu jistě bude mnohem lépe u cizích pěstounů, a nejlépe když se rozdělí sourozenci. Taky není v zájmu dítěte, aby se stýkalo s biologickými rodiči (což je v Čechách běžné, v případě že rodiče projeví zájem).