Přidat odpověď

Ten Ind byl prý pod kamerama 15 dní.

Hladověl jsem na vojně, dělal jsem v tu dobu saniťáka, takže taková fyzická makačka to nebyla, ale byl jsem bažant na začátku služby, takže ani ulejvárna (rajóny apod.). Nevážil jsem se, ale myslím, že jsem nijak nezhubnul, rozhodně ne tak, abych to na sobě pozoroval a ve tváři už vůbec, lidi kolem nic nevnímali.

Eskymáci a severský Indiáni v minulosti často v zimě hladověli i několik tejdnů, podle jejich zkušeností se dá o hladu fungovat až měsíc, aniž se to výrazněji projeví, po měsíci už ale nastupuje změna energetickýho režimu, tělo začíná získávat energii z alternativních zdrojů. Doložený případy hladovek málokdy přesahujou tři měsíce, a pak není výjimkou, že hladovějící tělo se už nedokáže do normálního režimu vrátit.

Ta paní může mluvit pravdu i nemusí, může bejt důkazem toho, že se dá žít bez jídla, ale taky to může bejt výsledek vypjatýho přesvědčení, a teda vítězství psychiky nad fyzičnem. Co si ze svý zkušenosti pamatuju já, pocit hladu zmizí poměrně rychle, po několika dnech. Mnohem dýl se pocit hladu drží, když máš jídla málo, nebo míň, než je obvyklý (třeba dvě jídla denně místo tří a víc), ale když vysadíš naprosto - za tři dny pohoda. O trochu dýl to trvá s chutí, ale i ta mi postupně odeznívala. Po dvou tejdnech jsem začal jíst úmyslně, ne že by mě něco zevnitř nutilo, co se týče pocitů, moh bych klidně pokračovat dál.