Přidat odpověď

Berengarie,
jenže to zas záleží na dítěti.
Moje dítě mělo na prvním stupni pocit (pravděpodobně oprávněnej, ale ten by mělo kdekoli jinde), že se učitelé k dětem chovají jako k "malejm miminům", protože ad jedna je sám poněkud specifický a ad dvě se u nás doma určitý chování nepodporuje a je pokládaný za něco nepatřičnýho. Jenže on si to dovede obhájit sám, i za cenu toho, že zas tak úplně dobře nevycházel se spolužáky.
Takže nemůžu souhlasit s tím, že každá klasická základka potlačuje individualitu a dělá z dětí nějaké unifikované bezmozky. To můžou dělat jednotlivci, a nejen ve škole, ale paušálně je to nesmysl. Na druhém stupni je naopak spokojený - alespoň zatím.

A k tomu,co píše Eržika - to je zase jen o lidech.
Fakt věřím, že jsou učitelé, se kterými diskutovat nelze a věřím, že zrovna vy jste na takového měli smůlu, ale všichni takoví nejsou.
Když jsem někdy ve třetí třídě našla na rodičáku v lavici synovu písemku, kde měl opravené něco, co bylo dobře, stačilo to normálně říct: "Paní učitelko, tady jste se přehlédla," a ona to opravila, omluvila se a nazdar. Syn to dělá běžně, i v případě, že se učitel splete v jeho prospěch. A že s nimi diskutuje, to vím taky, i přímo od těch učitelů. Pouze občas poznamenají, že deset minut z hodiny ho pokaždé vysvětlovat nechat nemůžou - někdy bývá dost epickej.