přesně - toho jsem se bála taky - "odříkaného chleba největší krajíc".
zjistili jsme třeba, že jeden syn si na 3. hodinu ráno nastavoval budík - věděl, že s jistotou spíme a pod peřinou pařil. vzpomínala jsem na to, jak jsem si pod peřinou s baterkou četla knížky
tím jsem pochopila, že naše zákazy nemají žádný smysl a akorát tím vysiluju svojí psychiku. manžel neřešil, akorát po příchodu domů na ně řval, ale nedosáhl toho, aby od těch přístrojů odešli, to jsme musela vždy já. za cenu vlastního duševního zdraví jsem to prostě v jejich 15ti přestala dělat.
jinak si myslím, pokud není jejich hra na mobilech na úkor školy a spánku, vykašlala bych se na to. děljí ještě něco jiného, předpokládám (sport, kroužky, apod), doma pomáhají - já bych to nechala být
ale svoje děti znáš nejlépe ty