Přidat odpověď

Zase jsem ale přistoupila na víru, že se rodiče a děti neshledávají náhodně
- tento názor zastávám taktéž.
Je fakt, že já jsem vzhledem k dětem velmi úzkostná, snažím se to mírnit, ovšem bohužel to asi neumím, protože když jsem nad něčím mávla rukou, že to je normální a jiní to neřeší, tak mě to pak doběhlo a kouslo do zadku.
Takže jedu podle toho, jak to vnitřně cítím. Ale hodně lidí to nechápe, že prý je to velký rozpor mezi tím, jak jsem na své děti přísná, ale zároveň nesnesu, aby se na ně někdo cizí křivě jen podíval.