Přidat odpověď

Starší. Synové jsou dysfatici oba- jeden nyní ve třetí třídě, druhý v první. Starší hodně závažNá- nemám fonetický sluch- v první třídě ještě Špatně a agramaticky mluvil( po odkladu), nechápal slabiky, neslyšel první a poslední( ani žádné jiné) písmeno ve slově. Měl několik konfliktů se spolužáky( je odlišný, ale nenechá se vystrčit z kolektivu ani si nic líbit a reaguje fyzicky) i s paní učitelkou- je skvělá , ale musela si na našeho miláčka zvyknout. Bez problémů počítal, prvouka, víceméně i psaní. Byl od začátku integrovaný bez asistenta s IVP.
Číst začal kolem pololetí , sice neplynule, ale s porozuměním. Nyni ve třetí třídě má pouze obtíže způsobené dysfázií- neslyší krátké a dlouhé slabiky, měkčení, stále mluví agramaticky. Bojujeme s angličtinou. A češtinou. Jinak vše v pohodě, řeč se pomalu rovná, chování v normě. Ve škole se mu líbí. Učitelka spokojená, syn je hodně inteligentní, spoustu věcí kompenzuje sám.
Mladší syn- dysfázie méné závažná, zatím slabiku je bez problémů, má problémy se psaním, mluví vcelku srozumitelně a plynule, nemá stabilní L, neumí r a ř, občas mu uvedou sykavky. Ve škole zcela bez problémů.

Oni mají oba štěstí v tom, zě jsou hodně inteligentní a kompenzují tím svoje handicapy, hlavně starší syn, tam je to hodně zřetelné,
Oba šli po odkladu skoro v 8. Se školou jsem spokojená, jsou na běžné základce.