Přidat odpověď

Já si nemyslím, že soukromé organizace rp. státní instituce reflektují hlas lidu, když jde o ochranu dětí, ale že je to přesně naopak. Norma chování k dítěti se odvíjí od formulovaného a diskutovaného.
Před sto lety můj dobrý dědeček dostával od svého zbožného otce bejkovcem a nebylo to nic proti ničemu, mě za 50 let už jenom tatínek řezal řemenem, byl to hodný poctivý chlap.
Dneska už se ví, že to není úplně košér a na povrch vyplývají dokonce i plaché info, že štípnout děvčátko do ňadérka nebo s ním probírat sprosťárničky, když jsem kladný strejček makáč, taky není nic, na co by se řeklo "no bóže".

A to nevzniklo na základě požadavku ochrany dítěte po utýrání jednoho malého. Takové věci si lidi, naštěstí, neumí představit a pokládají je za vzdálené. Ale denodenní vylévání frustrací na dítěti plus sem tam nějaký ten lapsus jakéhokoliv druhu zatím akceptujou, vždyť to dítě milují. Hnutí za práva dítěte mimojiné vzkazují, že tak jednoduché to není.
(žádné z vysvětlení mého názoru nevztahujte k případu M nebo J)