Přidat odpověď

"Pak ale musi byt takova matka schopna a ochotna videt, ze se deje neco, co neni v poradku. Pokud matka nic nedela, neni pro sve deti uplne vhodna matka. Neznamena to, ze neco provedla (a ze tudiz nemuze oracovat treba ve skolce), ale spis, ze neco neprovedla."

Já to plně chápu, v případě, že se něco skutečně děje.

Ale co když dojde k tomu, že jsi pevně přesvědčená, že jsi nic neprovedla, a přesto se po Tobě chce, aby ses kála nebo něco měnila?

Protože z těch informací, které o tom případu zatím máme (čímž nechci tvrdit, že musí být nutně úplný, i Češi, kteří do toho nahlédli, tvrdí, že jsou tam věci, které na veřejnosti nezazněly), se to jeví jako "nic jsem neprovedla, přesto se mám k něčemu přiznat a slíbit, že něco napravím, jinak nemám šanci).

Já si dokonce myslím, že iniciativa na podporu dětí paní Michalákové je VELICE pozitivní a jsem za ni ráda, znamená to, že lidem není jedno, když se děje nějaká nespravedlnost, ale já sama bych to asi neformulovala jednoznačně tak, že "paní M. je určitě nevinná, vydejte jí děti a už se nebudem bavit" ale "vznikly pochybnosti o správnosti vašeho rozhodnutí, doložte ho orgánům k tomu příslušným, odůvodněte ho a pak se budeme bavit dál".

Možná jsem naivní, ale měli by být přece schopni (jasně že ne nám do Blesku, ale patřičným úřadům) jednoznačně odpovědět na otázku:

- co přesně je paní M. dáváno za vinu a jak na to přišli
- proč dali děti cizím lidem, když projevila zájem vlastní rodina
- proč může matka vídat děti jen na tak krátkou dobu
- zda je pravda, že projevování emocí je jí přičítáno k tíži
- proč to celé trvá tak dlouho?