Přidat odpověď

Jednak je psychoanalýza jinde než za Freuda, on není svatý písmo.

A druhak je potřeba oddělovat psychoanalýzu jako metodu a Freudovu psychologickou školu. Obojí se ve Freudově případě ovlivňovalo navzájem, to je jasný, ale Freudova škola, obsahující mj. výklad incestu, tabu atd. - což je obvykle to, co si laická veřejnost spojuje s Freudem A SOUČASNĚ s psychoanalýzou, je v zásadě určitá interpretace mezilidskejch vztahů inspirovaná poznatky z psychoanalickejch sezení (leženíM), který Freudovi sloužily v tomhle směru jako zlatej důl.

Metoda i škola se v posledních desetiletích rozvíjely značně autonomně, přesněji: škola po druhý světový válce upadala (do pozadí ji začali trochu zatlačovat už jungiáni, pak byli zatlačený do pozadí i oni atd.). První byly odepsaný Freudovy představy o historii lidstva (ten incest a tabu atd.), pak jeho vývoj osobnosti (orální, anální atd. stadium), mnohý pojmy, se kterýma operoval při výkladu osobnosti (nevědomí, ego, negace ad.) převzaly jiný školy, ve kterých Freudova škola dneska žije tak nějak asimilovaná.

Psychoanalytik ti při seanci nebude vnucovat, že podvědomě toužíš po sexu se svým rodičem a tak, nebo tě nějak dirigovat.