Nějak mi uniká smysl, proč by se dítěti, které je samo o sobě hravé, zvídavé a tvořivé měla vymýšlet nějaká rodičem organizovaná činnost.
Takový úsměvný paradox - v debatě o školách se pořád dokola omílá, jak škola znásilňuje dětskou duši, protože je cpe do nějakého mustru, ale když to dělá rodič, tak je prima a žádoucí.
Samozřejmě se bavím s dítětem, ale podle toho, co chce to dítě, ne podle toho, co chci já nebo o čem jsem přesvědčená, že je to správný nebo že to dítě "potřebuje".