To máš těžké, každý je jiný. proto je fajn, když mají děti mámu a tátu a navrch ještě nějakého prarodiče - že se při troše štěstí vždycky najde někdo, koho ta či ona věc baví.
Třeba já nesnáším společenské hry, takže žádný Bang, Carcassone, Dostihy apod. se mnou nehrozily. To vždycky hráli s tatínkem. Babička s nimi dokázala do omrzení hrát kostky, prší a člověče, a já jsem jim zas přečetla půl knihovny a zpívala jsem si s nimi třeba hodinu v kuse, když chtěly. Na pláži jsem si s nimi stavěla hrady já a v moři blbnul tatínek. A tak.
Ostatně tchyně tvrdí, že tchán si začal se svými syny rozumět, teprve až byli ve školním věku, a přitom to pak byl super táta. Tak třeba tvůj muž ještě objeví nějakou aktivitu, která by bavila jeho i dítě.