Přidat odpověď

anemon,
u nás jedna babička pochopila a rezignovala, druhá s námi prakticky nekomunikuje - právě proto, že ona má přesnou představu o tom, jak se má člověk "věnovat dítěti" a když to neděláme, jsme zlí, nemáme ji rádi a dokonce si myslí, že jí to děláme naschvál.
To je možná i důvod, proč jsem na to "věnování" tak alergická. Naše matka se nám, jako sestře a mně, nikdy nevěnovala tak, jak jsme chtěly my, ale vždycky jen tak, jak chtěla ona. Takže ji zajímalo jen jak se učíme ve škole, ale jaké máme zájmy, co nás trápí nebo naopak těší, to ani náhodou. To jsou pro ni "blbosti". A když má její vnuk nějaké zájmy a chce se o něčem bavit, tak mu na to buď řekne, že to není normální nebo že ho schválně navádím, aby to dělal (např. "proč ho PODPORUJEŠ v tom, aby se zajímal o politiku, to přece dvanáctiletý dítě NEMŮŹE mít z vlastní hlavy, koukej mu to rozmluvit"... přitom já se o politiku nijak moc nezajímám a rozhodně ho k tomu nijak nevedu).