Přidat odpověď

Alraune: Já matku popravdě tak úplně nechápu, protože v téhle situaci bych se primárně bála o děti. O to, jestli jsem jim třeba nevědomky neublížila já, nebo partner, jestli opravdu něco nedělám blbě, jestli psychicky nestrádají.

Já jí chápu, protože má právo na to prožívat to úplně jinak. Může být přesvědčená o nevině otce dětí. Může pro ní být ta představa, že někdo ubližoval jejím dětem, a tím "někdo" byl jejich otec, natolik traumatizující, že si jí vůbec ani není schopná připustit. Může být ten otec opravdu nevinný, a jí se rozpadá život pod rukama.
My na to nahlížíme naší optikou, ona má ale svoji. Například jí vůbec nemusí docházet, že ta medializace se otočí proti jejím dětem. Právě proto říkám, že tam má být zkušený člověk, který s tou rodinou bude pracovat, a tyto souvislosti jim vysvětlí. Klidně pořád dokola, dokud nenajde ta správná slova. To, co dělá ta máma, je vlastně volání o pomoc, ocitla se v situaci, kterou naprosto není schopná pochopit. To se ostatně vede jako nit příběhem úplně od začátku.