Přidat odpověď

hlavně by se měl naučit mít z toho radost...
to myslíš vážně? jako že je reálné naučit se radovat z něčeho, co tě nebaví? mně to připomnělo hodiny tělocviku, kdy na nás souška pokřikovala "a tváříme se radostně"...
můj muž se dětem věnuje hodně, myslím, že na to, kolik má volného času je to až dost, ale že by si s nima stavěl z písku nebo jim trhal kytičky, to tedy ne... od toho mají mne... muž s nima ochotně hraje hry, karty, pexeso, vymyslí výlet včetně programu (což bych já, chaotik, rozhodně nenaplánovala) a tak se prostě doplňujeme... a mám pocit, že čím jsou děti starší, tím lépe mu s nimi je...
a jinak, když ho necháš s dítkem samotného, dělají něco? vypadá dítě nešťastně? nudí se a zlobí? odmítá podniknout něco jen s tátou? nebo je to jen tvůj pocit (umocněný babičkama), že BY TO MĚLO být jinak?
(ona tráva by taky měla být zelená, na vánoce by měl být sníh, v létě by mělo být nebe modré...)