Přidat odpověď

Syn zase řekl ve školce v šatně, že má velkýho pytlíka. A řekl to pěkně zřetelně a nahlas. Maminky si vyděšeně přitáhly holčičky blíž k sobě a já rudla. Nevím, jak ho to zničeho nic napadlo, ale ještě teď se z té situace zpotím. Kdyby to chtěl někdo začít rozebírat, tak se může syna vyptávat, kde už u koho viděl velký pytlík a jak moc byl velký atd. atd. A jelikož když byly děti malý, tak jsme doma přešli před nimi třeba nahý z koupelny, nebo se převlékali, tak by klidně mohl jmenovat otce a pokud by se v tom někdo šťoural a dával otázky tím směrem, tak dítě odkýve i to, co neví. Vážně netvrdím, že otec z Nýrska je nevinný, nevím to, ale děsí mě to, že nevinný být mohl a iniciativou logopedičky a ostatních se stalo to, co se stalo.