Přidat odpověď

Ále dáš, dá to každý. Bývala jsem na tom podobně, ale když člověk musí, tak si nakonec zvykne. Normálně ve všední dny tedy vstávám v 6 - vypravení 2 starších dětí, ty jdou v 7:00 na bus, v mezidobí dávám léky dvěma mladším, dohlédnu na jejich hygienu, připravím jim oblečení. Nakrmím nejmladšího. Jakmile jsou starší děti fuč, mladší dostanou snídani, obléknou se (obléknu batole) a jdeme do MŠ (cca v 7:30). Vracím se po osmé obvykle grogy, s batoletem za ruku. Příští rok půjdou na bus v 7:00 všichni, jak to budeme dělat zatím nevím. Batole nesnáší busy (řve a řve a řve) - takže buď si zvykne, nebo alespoň ranní odvoz bude mít z valné většiny na krku náš druhorozený (já odvedu jen k busu), neb půjdou dvojky do 1. a on do 4. třídy stejné školy. Ono to tak stejně asi dříve či později dopadne, autobus bývá hodně nacpaný a i 2 lidi (já a batole) navíc můžou být celkem problém. A my budeme s batoletem hlavně odpoledne vyzvedávat, to sice nevyřeší ječení nejmladšího, ale to nebývá autobus tak beznadějně plný.