Přidat odpověď

A víš co, já bych řekla, že je to také trochu o zodpovědnosti. Když někde musím být v určitý čas, tak prostě nereptám a zařídím se. Nemám ráda lidi, co si myslí, že zrovna oni mají právo přijít pozdě a ostatním narušit jejich plány - to je prostě sobecké. Tím, že rodiče jsou líní vstát včas, bortí se účám v MŠ snaha o tvorbu čehokoli, ve školách se děti courají v hodinách, rodiče mají pocit vítězství kvůli blbé půlhodince, kterou strávili navíc v posteli, a učitelé pocit zoufalství, že vlastně nic nezmohou. Toto bych neudělala, a ani mé děti na to nejsou zvyklé. Konkrétní režim u nás doma: jedno dítě musí dojíždět vlakem v 7 ráno, takže vstává ve 3.4 na 6, udělá nám snídani, my vstaneme v 6, společně posnídáme, mezi půl sedmou a tři čtvrtě se k nám přidají i ostatní členové rodiny, popovídáme si spolu, dopijeme čaj a začneme se chystat na den. Snídaně nedělá jen jedno dítě, máme rozpis, kdo kdy se toho chopí (4 děti) a pak si i ten, kdo běží na vlak, může přispat. Ostatním dětem začíná škola v půl deváté, tak si mohou dochystat svačiny, provést ranní úklid a krmení koček. Místo reptání na vstávání si dáme sprchu a přežijeme to bez pocitu ublíženosti.