Přidat odpověď

jiřko, jak už jsem psala konvalince. když vím, že hodlám podporovat děti ve sportu v takové míře (tréninky 5x týdně), tak se neodstěhuju za město do vesnice. nebo učím děti samostatnosti a nechám je, aby třeba jednu cestu jely busem/vlakem. taky dojíždíme, taky mají děti kroužky (jedno dítě dělá gymnastiku, taky zatím 4x týdně), a to ještě nezačala ta poslední, která je pohybově taky dost šikovná. ale tak prostě učím děti samostatnosti, holt když to jinak nejde, učím dítě jezdit busem. nemyslím si, že je zdravé a pro děti žádoucí se sebeobětovat za cenu zničení vlastního zdraví - kdybys padla, musela do nemocnice, tak jak to budou děti zvládat bez tebe? znamenalo by to tedy konec se sportem? myslela jsi někdy i na toto?
mám to vlastně podobně jako ty, myslím, že jsme si i psaly kdysi ohl laktač. poradenství, potřebuju být v pohybu a něco dělat, ale zase si myslím, že když dětem ukážu, že je vlastně ok se obětovat na úkor vlastního zdraví a sebe sama, tak jim to nic dobrého do života nepřinese. to je sice fajn, že budou prvotřídní plavci, když to ale odnese máma na svém zdraví a psychické pohodě, nevím, jestli je to tak dobře.