Přidat odpověď

já prožívám něco podobného. Jsem vdaná 7 let. Mám dvě děti, samozřejmě dospělé. Dcera 23 let bydlí ještě s námi, syn už sám. Myslela jsem si, že mám šťastný život. Manžel je hodný, během manželství jsme se pohádali minimálně, nic vážného. Sex je průměrný,už se nemazlíme jako dřív, jde pouze o techniku. Co bych taky chtěla skoro po třiceti letech?
No a potom jsem potkala kolegu, který byl neúnavný a tak dlouho za mnou chodil, až jsem mu podlehla. Trvalo to půl roku. Je to náš rodinný přítel, jezdíme spolu /ve třech/ na dovolenou, byl u nás na štědrý den, o víkendech se chodíme společně bavit a manžel zatím nic netuší . Nyní trvá 7 měsíců náš milenecký poměr. Bydlí sám, nemá partnerku a já někdy docházím k němu a někdy jsme spolu v autě. Hodně si povídáme, objímáme, líbáme, mazlíme a milování je nádherné. Chtěla jsem to ukončit, ale jakmile jsem se o to pokusila, tak jsem ho chtěla ještě víc. Nedokážu to, ale zároveň se bojím, že to praskne. Nebojím se kvůli sobě, ale nechci ranit manžela. Vím, že jsem udělala tu nejhorší věc a už jsem mu ublížila, ale říká se, co oči nevidí, srdce nebolí.