Přidat odpověď
Zorko,
byla bych opatrná. Viděla jsem vícekrát, jak se rodina začíná chovat k seniorovi, kterému to docela dobře myslí, jako k někomu ne úplně svéprávnému, proti jeho vůli mu dirigují život "pro jeho dobro". Bývá to hodně vidět např. u nedoslýchavých lidí; ti, co s nimi mluví, přidají na hlasitosti, zpomalí (a potud pochopitelné) a bezděčně nasadí dikci "mluvím s mentálně retardovaným" (což je taky do jisté míry pochopitelné, ale není to OK). A i starší a hluchý, leč duševně zdravý starý člověk obvykle sám ví, jestli chce svetr např. (to byla drobná scénka, které jsem byla svědkem nedávno)
Předchozí