Já mám rodiče okolo 55 a jsou oba ve firmě, se kterou to nevypadá dobře. A vím, že už si navykli na určitý standart pod který nechtějí jít. A počítají s tím, že než by měli pracovat za půlku toho co dneska, tak za stejné peníze půjdou raději prodávat.
A já to vidím u sebe zase obráceně. Po rd jsem začínala na dílně na minimální mzdě. Pak jsem začínala v oboru na trochu víc než minimální mzdě a byla jsem ráda, že jsem se uchytila. Pak jsem byla rok bez práce a po roce si našla práci, kde jsem měla 19 000 brutto, taky v oboru a připadala jsem si, že jsem hrozně bohatá, učila se v práci a skákala blahem. V březnu půjdu do jiné práce a budu mít platově zase o kousek víc. Vlastně pro mě o dost víc. Ještě než jsem si tuhle poslední práci našla, tak jsem hledala na netu a u nabídek, kde bylo míň jak 18 000 brutto jsem hodně zvažovala, jestli se mi za takovou almužnu vyplatní do práce dojíždět. Přitom ještě před třemi lety bych neváhala a brala takovnou nabídku všemi desetei. A to mi je teprve 30 let. Ale s jídlem roste chuť.