Přidat odpověď

Především ale souhlasím s Judy - co na tom, že jsem knihu nečetla a film neviděla, diskutovat o tom přece můžu do aleluja - však tu nejde o podstatu, ale o vymezení se a začlenění mezi ty se správným postojem přece... Přirovnání k Hruškovi bylo velmi trefné.

Knihu jsem četla ráda a souhlasím, že je psaná lacině a prostoduše, prostě škvár, žádné umění. Ale dává to, co od ní (soudný) člověk čeká. Pointa je podle mě v těch archetypech. V tom, že z Twilight ságy autorka pochopila, co funguje (jaké charaktery mužských hrdinů, jaké touhy žen, jaké vztahy, jaké emoce, jaká omáčka). A teď jen těží z už trochu prošlapané cestičky mezi producenty a marketéry. Budiž jí to přáno. Pro mě je jen otázkou, proč někdo tak snadné principy nedokáže ztvárnit líp - bez té spousty stylistických chyb a pitomostí, které tam autorka má.

Na film se nechystám (možná až to bude v telce). Do knihy jsem si mohla vkládat svoje představy a emoce, bojím se, že ve filmu zůstane už jen ta lacinost a prostoduchost.

Ale myslím, že třeba taková Alraune dobře ví, o co jde, když člověk cíleně píše brak zaměřený čistě na archetypy a emoce. Třeba ti ona vysvětlí, v čem je ta pointa.