Přidat odpověď

Já skoro pět let. První dva roky jsem nemohla chlapa ani vidět ( hnusný rozvod ), pak jsem naletěla jistému dohozenému "hodnému" klukovi, který to rozjel na více frontách a v jednom týdnu mě poslal do háje a v dalším si stěhoval druhou frontu do baráku ( a za měsíc pryč ), pak jsem měla bolavej románek se ženatou kdysi první láskou a pak velmi nadějný vztah skončil nemocí a rezignací protějšku na cokoliv. Průběžně mi nadbíhají ženáči, klidně několik měsíčně.

Je pravda, že ve svém okolí žádného fajn volného chlapa neznám a z nějakých důvodů se nedokážu na ženatýho dětnýho chlapa ani podívat. Cca půl roku už na to házím úplnej bobek, je mi dobře tak, jak jsem a pokud mě něco potká, nebude to moje akce, ale toho nahoře

Jinak jsem měla období, kdy mi bylo samotné velmi smutno a jsem ráda, že mě ta velká touha partneřit přešla, nebo si spí, zkrátka jsem spokojená tak, jak to je.