Přidat odpověď

Hello, tělo a mysl každého člověka je jen jeho. Můžu se zlobit, že mi ho druhý nabízel a pak cuknul, ale to je tak všechno.
Povinnost je z mého pohledu tak maximálně poskytnout první pomoc, či umřít.

A dle mého názoru- obzvlášť pokud je to poprvé, nebo poprvé společně, by měl každý počítat s tím, že k tomu nakonec nemusí dojít. Stát se může v mysli toho druhého cokoliv a je naprosto v pořádku chtít situaci ukončit- kdykoliv.
To má člověk samozřejmě právo i po dvaceti letech společného souložení, ale mluvím o tom, že pokud budu s někým poprvé, tak budu JÁ automaticky předpokládat, že se může stát cokoliv, včetně rázného utnutí.

Pokud je někdo předrážděnej a musí z toho ven, tak má ruce a může se uvolnit sám.