Přidat odpověď

Aleno,

no myslím tím třeba zapisovat si poznámky na přednáškách nebo my už tak zapisovali i na gymplu...ale i jen když ti někdo diktuje do telefonu třeba jméno a adresu nebo nákupní seznam, co máš koupit....

Jde o to umět zachytit a převést ze zvuku do písma....

Člověk, když už něco píše, tak málokdy jen něco opisuje.

Pravda je, že píšeme čím dál méně, dřív se psalo mnohem víc, ale pořád to psaní k životu potřebujeme. A nemyslím jen rukou, ono stačí i to pitomé cvakání do počítače...jde o tu dovednost rozložit slovo na písmenka a napsat je ve správném pořadí....a postupně se k tomu naučit i ta pravidla pravopisu a všechno to stíhat a nemuset na to příliš myslet...

Takže než do toho začneš cpát dětem t/d, b/p, š/ž...i/y...,mě/mně....tak je důlžité, aby uměly alespoň to rozkládání na ta písmenka a pak zase je seskládat zpět do těch slov...

Já třeba nechápu, proč se používají diktáty jako postrach, ale jejich smyl tedy vidím.

Jo a proč mají všichni psát na povel totéž...pro děti to má tu výhodu, že nemusí vymýšlet, co napíšou...pro spoustu z nich u toho názviku velká úleva, prostě se soustředí jen na to psaní...
A pak to umožňuje ověřit si, že opravdu všichni zvládají to, co si myslíš, že by už zvládat měli...v první třídě jde především o správný tvar písmen, později je v tom hlavně ten pravopis. A ověření znalosti tvarů písmen přas písanku nefunguje. Mám ve třídě dost dětí, které opisují krasopisně, přepis z tiskacího také zvládnou, ale napsat totéž zpaměti neumí a tvary písmen pracně loví nad tabulí na předlohách....kdyby u toho měly ještě vymýšlet, co napíšou, skončí nejspíš na prvním písmenku .