Přidat odpověď

Vokounku,
já občas žasnu, jak se jiní kategoricky vyjadřují k něčemu, co sami nezažili a maximálně o tom četli na Rodině, nebo v Blesku.
Znám dost dobře ten pocit, kdy je člověk zmítán tokem událostí a vůbec svou loď nekormidluje. Pořád čeká, že přijde příznivý vítr a on se zas vrátí do stojatých vod, které tak dobře zná.
Jo, naděje umírá poslední.
Někoho paralyzuje už jen pocit, že by měl převzít velení, bafnout do ruky kormidlo a začít rozhodovat o průběhu další plavby.
Na jedné straně muž doma oznamuje, že jde za milenkou, na straně druhé si podváděná manželka v jeho přítomnosti ani nedovolí telefonovat, nebo zapnout počítač. (Předpokládám, že z průběhu diskuze si každý může odvodit, v kolik dnes manželovi zakladatelky diskuze skončila pracovní doba). Je mi vlastně líto těch žen, které jsou s příchodem pána tvorstva na značce a plně k dispozici. Šlapou jako hodinky a přitom jim nedochází, že právě tento zajetý systém a další setrvávání v něm, je cesta do pekel.
Jednou, když jsem byla úplně na dně, jsem nakupovala v obchodě pečivo a z rádia mi k tomu hrála taková dost děsná píseň - Jaký si to uděláš, takový to máš. Tenhle slogan jsem předtím už slyšela mnohokrát, ale v té konkrétní chvíli a v dané situaci mi hodně pomohl uvědomit si, že ne ostatní, ale JÁ SI TO ZAŘÍDILA A UDĚLALA BLBĚ a proto jsem tam, kde jsem.

Když to teď obrátím na zakladatelku diskuze. Ona ráno vstane a ten den má už nalajnovaný. Linkuje jí ho( v její hlavě) manžel. Jak se k ní ten den bude chovat? Setká se s milenkou? Obejme ji, až se vrátí z práce? Nerozešel se už s ní a neomluví se jí? Nenavrhne jí rozchod? Bude si balit věci? Bude zase dělat jako že nic a lhát? ....... Tohle a tisíc dalších myšlenek na stejné téma jí zařídí blbý den, nervové napětí, nechutenství, rozklepané ruce, nastupující virózu....
Ale proč?
Neumí si den prožít jinak a po svém? Nechce se zaměřit na úplně jiné věci? Co udělala pro to aby byl den pěkný i bez manžela? Můžete prožít super den se svými dětmi a fakt vás to nemusí téměř nic stát. Můžete ho prožít krásně i sami, nebo s jinými spřízněnými dušemi. Někdy to dokonce může být ještě lepší, než s manželem. Máte ruce, máte nohy, nejste postižení, děti jsou zdravé..... Jo, manžel se rozhodl souložit s někým jiným a možná i pálit mosty. Byly jste před manželem a budete i po něm. Začít si vážit sám sebe, najít si malé radosti všedních dní, pracovat na sobě, zlepšovat se..... K tomu žádného manžela nepotřebujete.
Bohužel, tohle zkrátka nejde někomu naordinovat po telefonu, nebo mailu. K tomu musí každý dojít sám.