Přidat odpověď

A jen to rozvedu. Do práce jsem šla také po devíti letech a rovnou na celý úvazek. Potom jsem byla moc ráda, že se mi podařilo najít práci na poloviční úvazek, kde jsem byla téměř dva roky než jsem si zase našla práci na celý úvazek. Popravdě ten celý úvazek byl záhul velký, hlavně pro dcerku, která tenkrát chodila už do školy, mladší zase brečívala, že chodí ze školky jako poslední; doma se toho moc nestíhalo, protože když jsme přišly ze školy a školky, tak bylo skoro 18 hodin a ještě holku čekaly úkoly do školy... Na tento rok opravdu nerada vzpomínám. Potom to bylo na poloviční úvazek skvělé, hodně se to zlepšilo, stíhali jsme všichni snáz a více v pohodě. Předloni jsme se o Vánocích přestěhovali na malé městečko, kde začaly obě naše děti chodit do spádové školy a je to vše výrazně snazší, pohodlnější. Celkově bezpečnější prostředí, a tak jsem si našla práci na celý úvazek. Holky se samy vypravují do školy; starší holka nám vodí mladší na kroužky, některé kroužky mají přímo v družině. Takže se vodí do školy samy, ze školy samy, na kroužky samy... doma si udělají úkoly, uklidí a vyráží ven. My s mužem vypomáháme s kroužky jen když starší holka nemůže. Ve velkoměstě, kde jsme bydleli bychom na tento režim najeli až nevím, kdy... Nicméně někdy je ta logistika i tak opravdu hodně náročná a tu a tam si připadám, že pořád chodím za šéfem prosit o nějaké úlevy, o odběhnutí k lékaři... 8-) Nicméně mám opravdu obrovské štěstí na šéfy v "nové" práci. Nepotřebují propustky, neschopenky - nedávno jsem byla nemocná a pracovala jsem z domu... Šéf nám říká, že dokud nezneužíváme jeho dobroty, tak takhle můžeme fungovat. O Vánocích jsem třeba čerpala dovolenou, kterou už jsem neměla a postupně mu to splácím tím, že tu a tam pracuji trošku déle nebo jdu dříve do práce... Ono Ti nic nezbude než to všechno doma zaběhat tak, aby se stíhalo