Přidat odpověď

Já už jsem dlouho dospělá, ale byla jsem totéž. Je to, jako by to psala moje mamka.
Vzpomínám, jak i babička mamce vyčítala, že mě NIC nezajímá. Ani blbý plakát jsem neměla na stěně. Rodiče se přitom taky snažili, abych se zajímala. Když jsem o něco projevila zájem, už jsem to měla. Klavír, kytaru...
Nevydržela jsem u ničeho. Bylo mi to jedno. Ano, jsem total flegma. A ikdyby nebylo, tak bych v tom zájmu nepokračovala. A víš proč? Protože ten zájem byl mým zájmem jen do té doby, než se toho chytli rodiče. V tu chvíli to přestal být ten můj zájem a už mě to nebavilo. Zájem rodičů moje nadšení zabilo.
Jestli to náhodou není případ i tvého syna. Nechala bych ho. Ať si za tím jde sám. Ať si shání info i pomůcky. Ne, že to dostane pod nos. Pak se snažit nemusí.
Já to rodičům určitě nevyčítám, chápu je a vážím sijich.