Přidat odpověď

.

Mně je úplně jedno, zda právníkovi zaplatím balík za hodinovou konzultaci, když mi pomůže. Podobně je mi jedno, když zaplatím slušné peníze řemeslníkovi, který ví co chci a udělá to dobře.
MMCH, velké divení bylo a je, když jsme stavěli dům, najali jsme si firmu (zedníků je plná rodina a zvládli by to za 1/3 ceny, ale musela bych vařit, zásobovat pivem a pak stříhat koberce do kosočtverce. Tím je nějak nechci degradovat, ale firma drží záruky a my to ani jeden neumíme... dohlížet a prudit)

Co se týče učitelů a zdravotních sester, sociálních pracovnic - kapitola sama pro sebe, pro mne je hodnotícím kritériem to, že něco z toho jsem

jednak zkusila -

školila jsem dospělé - co měli zájem o obor.. paráda...
sociální práci taky,

a druhak -

tak nejsem úplný mimoň - mám děti, občas nemocná jsem, mívám nemocné příbuzné -

to jsou profese - co NIKDY, NIKDY, NIKDY - bych tohle povolání vykonávat trvale nechtěla - ani kdyby mi nabídli třeba 50000 čistého.

Prostě na to nemám buňky. Myslím, že na to jsou třeba nějaké speciální geny, které jsem nedostala do vínku. Buď bych se zhroutila nebo používala fyzické násilí. Prostě bych rozhodně byla nešťastná, tudíž nefunkční, tudíž k ničemu...