Přidat odpověď

jsem spokojená, ale ne celoživotně, šlo to od puberty (šílená nespokojenost, sebevražedné stavy) přes manželství (deprese z toho, že nejsem sama sebou) až po současnost, kdy jsem spokojená - spokojenost u mě souvisí se vztahy a se sebevnímáním a sebevědomím, vzhled mě dneska už tak netankuje ve smyslu že mě to neovládá, práce mi je jedno ve smyslu, že "nedělám kariéru" a ani mě to netáhne - ale myslím si, že svou práci dělám dobře a baví mě, ale kdybych měla jiné místo, tak bych se snažila si na tom najít taky něco dobrého, v podstatě jsem dost přizpůsobivá