Přidat odpověď

Já bych to zobecnil. U práce můžeš sledovat její namáhavost (proti tomu se vymezuješ), kvalitu (to naopak oceňuješ), záslužnost, potřebu vysoké kvalifikace a bůhví co ještě. A na základě toho si tu kterou práci můžeš ohodnotit jako lehkou, těžkou, nedoceněnou, přeplacenou, otrockou atd.
Ne, že by tyhle úvahy vůbec neměly smysl. Mají, zejména když se člověk chystá přijmout zaměstnání nebo zaměstnance, tak tohle všechno posuzuje. Musí si být ovšem vědom toho, že jde o jeho subjektivní hodnocení. Pro okolí musí být podstatné pouze to, že se spolu zaměstnanec a zaměstnavatel dohodli.
Má-li tedy někdo pocit nedoceněnosti, má jít dělat něco jiného. A má-li pocit, že je někde život příliš snadný, má jít právě tam. Pravděpodobně zjistí tu starou pravdu o dvou půlkách, ale možná si taky polepší.
Trochu jiná je situace erárních zaměstnanců, kde jsme všichni svým způsobem v roli zaměstnavatele.