Přidat odpověď

Nebyla jsem se sebo spokojená. Dlouho jsem nebyla. A pak mne potkaly 3 věci, které hodně změnily můj pohled na život:

1997:
Skoro 10 let jsme se snažili o druhé dítě. Několik posledních let jsem se na klinice AR setkávala a později spřátelila s jednou paní, která také tak dlouho chtěla druhé dítě. A když se jí narodilo, bylo těžce postižené - skoro nevidělo, nehýbalo se, celý život byla její dcerka na úrovni cca 3 - 6-ti měsíčního miminka. Na Štědrý den 2014 jí dcerka zemřela.

Můj pohled na to, CO jsou probélmy s dětmi se rapidně změnil...

2000:
Bratrův syn stonal necelé dva roky a přes velice příznivé předpovědi lékařů v necelých 20 letech zemřel. Nic na tom nezměnilo ani to, že byl bratr (vlastní velmi usilovnou prací) milionář.

Můj pohled na to, co je v životě důležité a VELMI změnil.

2005:
Ze dne na den jsem ochrnula od pasu dolů. Předpověď lékařů byla, že už nikdy nebudu chodit. Trvalo to dost dlouho, stálo to hodně bolesti a úsilí, než jsem pohnula palcem jedné nohy o milimetr.... A další bolestivé měsíce, než jsem začala - byť s potížemi - chodit.

Od té doby VÍM, že zdraví je naprosto nejdůležitější.
Ale také vím, co dokáži. Vím, že mohu dokázat věci, ve ktaré nikdo jiný nevěří. Vím, že mám oporu v rodině, vím, že mám zdravé děti, dobré vztahy se sourozenci, vím, že peníze někdy nejsou vůbec důležité.... A jsem spokojena sama se sebou a se svým životem. A jsem ten nejšťastnjší člověk na světě....