Přidat odpověď

Díky synovi (a zčásti i díky dceři) jsem to zažila u 90% doktorů - bohužel právě u těch, kteří se specializují na léčení dětí.

U sebe podobně.

Je třeba mít samozřejmě alespoň základní medicínské vzdělání a nějaký přehled, aby člověk jaksi věděl, co chce.

Pokud jde o něco vážného nebo podstatného, člověk se nechá vyšetřit dle svých vlastních pokynů, dle výsledků si nechá napsat žádanku nebo rovnou zavolá na specializované pracoviště a dle výsledků tamějších se rozhodne, kam se obrátí - třeba u dětí na Motol apod.

Příklady:
u neurologa
- co kdybychom posunuli očkování, když je dítě divné?
Vidíte, to bychom mohli.

A co takhle magnetická rezonance?
Ano, dobrý nápad, napíšu vám žádanku.

Napsala byste nám, prosím, žádanku na genetiku, abychom u syna vyloučili různé vzácné syndromy?
Vidíte, to je skvělý nápad - a chcete do města A nebo B?

V podobném duchu se odehrávají hovory u obvoďáků, na gyndě..., dokud se člověk neprobojuje na nějaké skutečně profesionální pracoviště, kde sami vědí, co mají dělat


blbý na tom je, že laikovi to všechno nedocvakne hned - takže třeba s tím očkováním jsem u syna udělala fatální chybu, že jsem to tehdy nijak nezkoumala a nechala ho očkovat normálně - tedy s posunutím o 3 měsíce, protože mu hnisala tubera na rameni. To doktoři mi měli říct, že je normální, když se dítě vyvíjí jinak, očkování posunout.
Stejně tak mi dlouho trvalo, než jsem přišla na to, že chci tu rezonanci a genetiku atd. atd.
Prostě než to nastuduju, vždycky to chvíli trvá, takže mi ten neprofi přístup fakt docela vadí.