Přidat odpověď

Tak já jsem z velkého města (Brno).
Ven jsem směla asi od 3 let, ale na dvůr, který byl uzavřený (nemohla jsem vběhnout pod auto, nemohl tam přijít nikdo z ulice, pokud neprošel domem a ten měla "Brano, zavírá samo" a z venku kouli, takže se muselo na někoho zazvonit, aby tě do domu pustil. Na dvoře jsem byla celé dny, jezdila na kole, byla tam tráva, keře (co jsme se najedli nezralýho i zralýho rybízu a srstek!!!) a stromy (opět - třešně, meruňky, jablka a hrušky...). Byl tam bazének, v zimě se kropil a bylo kluziště. Super. V domě bylo 15 rodina asi 40 dětí - senza parta...
Do první třídy se mnou někdo chodil, protože jsem přecházela velkou 4 proudou ulici s kolejema tramvají...
Od cca 2. třídy jsem si "vyhádala" že budu chodit sama.
Na ulici jsem sama začala chodit (tedy mimo cesty do/ze školy) na jaře ve 4. třídě, chodila jsem ke kamarádkám, nebo do parku, kde jsme měla partu kamarádů.
Od 6. třídy jsem jezdila sama přes půl Brna do školy + do mnoha zájmových kroužků.

Moje dcery vyrůstaly na malém městě, ale jak tak přemýšlím, měly to dost podobné.
Už ve 2 - 3 letech si chodily hrát na dvůr (není tak dokonale uzavřeny, jako ten v dobách mého dětství, ale měla jsem přímo pod okny kuchyně pískoviště, houpajdu, skluzavku, kdy holky pobývaly, tak jsem na ně co chvíli koukla).
V první třídě jsem je nejprve vodila do/ze školy, ale už tak od pololetí jsem je třeba jen převedla přes hlavní a pak šly samy, co u nás zavedli, že MP stojí u přechodu a dohlíží na auta, tak u chodily samy.
Pohyb po městě - obě od první třídy chodily na zájmové kroužky, do bazénu, venčit psa a pod samy, protože tyto aktivity se dějí v části města, kde od našeho domu nemusí přes hlavní silnici (silnice I. třídy, denně projede cca 300 - 400 kamionů...). Jen do školy se muselo přes ni.....
Obě od 6. třídy jezdily do sousedních měst na gymnázium, obě s přestupem a po asi 2 cestách s námi to zvládly holky samy s houfem (i starších) spolužáků.