Přidat odpověď

Martino,

já to vnímám spíš tak, že v rámci toho prvního síta (a vlastně i obecně) líp působí, když někomu něco (v tomto případě sebe) nabízím, tak že spíš hovořím o JEHO potřebách, ne o svých (samozřejmě, že na ty své nesmím zapomenout, ale ne o nich mluvit v prvním plánu).

Proto si myslím, že měla úspěch Fišperanda (i když mluvila o sobě a své potřebě uživit své dítě, tak vyznění bylo - protože tu práci fakt potřebuju, tak budu pro VÁS loajální zaměstnanec) a neměl ho ten student u Kambaly (protože ten mluvil jen o sobě a o tom, v čem by to bylo přínosné pro něho, a zaměstnavatel není žádný dobročinný ústav, aby ho zajímalo jen zaměstnancovo blaho)