Přidat odpověď

já myslím, že to je jedno. Každá generace má svá specifika. Ta naše má odkládané mateřství, protože po revoluci zde prostě byly nové věci, které bylo třeba prozkoumat. Není na tom nic divného, špatného ani pobuřujícícho.
Je fakt, že dříve se ženy vdávaly spíše po dvacítce, i hluboko po dvacítce. POsledních čtyřicet let před revolucí udělaly z rodiny jedinou možnost seberealizace, jiná cesta vlastně nebyla. A dneska je to zase jinak.
A pak je tu osobní nastavení. Já bych v pětadvaceti byla strašná matka. Měla bych pocit, že mi stále něco utíká. Zajímala mě hlavně práce. O deset let později už jsem byla více trpělivá, ematická, už jsem cítila, že bych dítě neničila.