tím, že čím starší, tím se cítím tak nějak lépe, hlavně psychicky, tak je mi fajn. Jasně, šediví mi vlasy (jak já nenávidím barvení) a nevydržela bych asi někde pařit do rána (ale to jsem nedělala ani ve dvaceti), ale tělo naštěstí drží (klep, klep na dřevo), i když na něho v poslední době nakládám čím dál tím více (děti rostou a já mám daleko více času na sebe, dost toho využívám
). Manžel si rozhodně nestěžuje, vlastně mě obchází jako mlsný kocour více, než dříve (opravdu mě to těší
). Říkám si, že lidi žijí dlouho, a že je to dobře, protože mám/máme spousty plánů ... a koneckonců, stárnutí se v konečné fázi nevyhne nikomu, nechci s tím bojovat, já chci stárnout s grácií