Přidat odpověď

Tedy není to rozhodně stejná situace - ale napíšu ti pohled opačný. Byla jsem v situaci kdy manžel chtěl pro syna stejné jméno po svém otci, že to mají jako tradici v rodině. Jenže mne se to jméno opravdu ale opravdu ani trochu nelíbilo. Opravdu bylo velmi nepříjemné když nekompromisně trval na svém a mně se to jméno bytostně nelíbilo. Kdyby se tomu ještě přidalo to že je jeho otec po smrti tak už by to mělo pro mně nádech citového vydírání. Jakkoliv chápu tu citovou angažovanost na tvé straně i ty emoční důvody - tak když se někomu to jméno nelíbí, tak nelíbí, a prostě je to i dítě partnera.

U nás se to nakonec vyřešilo že jsme vybrali jméno jako kompromis, zůstaly jen "rodinné" iniciály, nebylo to sice jméno mé první volby ale to už se mi líbilo a manželovi nakonec také.

Kompromis by mohl být dvě jména, kdy to druhé je to "sentimentální". Ale pokud se mu to nelíbí, tak myslím že je potřeba vzít v potaz i názor partnera. Volba jmen dětí by měla být věcí nějaké shody, kdy třeba i každý ustoupí ze svého "ideálu" a naleznou shodu. Ale bohužel pokud ty trváš na jednom jediném a zrovna to se otci dítěte nelíbí tak je to asi těžké.
Dcera není jen "tvoje". Je to skutečně tak zásadně důležité aby se tak jmenovala, že to musí vnést rozkol do tvé nové rodiny?