Přidat odpověď

Monty,
a syn to vzal v pohodě?
Já jsem dceři neřekla, že to "přetrpím", mlčela jsem a přetrpěla, nedala jsem najevo, že mě to nebaví. A dneska mě její vystoupení už i baví.
Já jsem třeba na besídkách kolikrát ani nevystupovala, protože naši mi řekli rovnou, že tam jít nechtějí a že to k ničemu není a ať se z toho pokud možno vykroutím. Takže jsem se buď vykroutila (třeba těsně před besídkou nemocí) nebo byla někde ve "křoví", nikdy jsem nikde neměla důležitější roli a nikdo se podívat nepřišel.
Jen jednou jsem měla hrát Manku v nějaké dramatizaci Rumcajze, máma šílela při přípravě kostýmu, já jsem se hrozila té veřejné prezentace, kde jsem měla asi dvě slova, nakonec jsem těsně předtím skutečně onemocněla (asi z toho stresu) a všichni si oddychli Kostým byl hotový a roli za mě vzala bez většího stresu jiná holka.
Dcera je pravý opak, jsem za to ráda.