Přidat odpověď

Hele jsem podobný týpekJezdím denně 20 km napříč Prahou do práce a 20 zpět. Trasu mám najetou - pohoda. Ale běda, když třeba tam přes noc dají nějakou objížďku, uzávěrku atd. Sice jako navigátor a spolujezdec dovedu fungovat perfektně kdekoliv, v tomhle ohledu mám orientační smysl opravdu dobře vyvinutý a věřím, že i kdyby mě se zavřenýma očima někam v noci odvezli, tak se zorientuju, i v cizině na dovče funguju vždy jako navigátor...ale coby řidič tuhle vlastnost absolutně ztrácím a jsem schopna zpanikařit i opravdu v místech, kudy jezdím denně a znám je jak své boty a jen se tam něco málo od minulého dne změnilo. Když mám jet někam, kde to sice znám pěšky, ale nebyla jsem tam autem, tak si trasu předem najedu...nejlépe o víkendu, když není provoz. Pak když tam jedu poprvé, tak jsem klasická "řidička v předklonu" - smrt v očích, ksift na skle Ale napodruhé už je to o 100% lepší a pak už pohoda.Občas tedy nuceně musím jet i někudy, kde jsem ještě nejela, když např. vznikne právě nějaká náhlá uzavírka třeba během dne a ráno tam ještě nebyla...a on to člověk nakonec zvládne, prostě když to neznám, tak se víc soustředím na cestu, na značky, na provoz kolem a nakonec je to OK, ale ty nervy...Takže je to spíš v hlavě, že se člověk bojí a je z toho předem vystreslý než, že by to nezvládl, ale jak změnit ten strach a nebát se vydat tam, kde to neznám - to nevím. Jinak navigaci nesnáším, ten hlas, který tam mluví, mě ukrutně rozčiluje a bez zvuku mě zase vadí koukat někam jinam než před sebe na cestu. Takže vždycky si snažím vybavit dané místo a polohu normálně v mapě....