Přidat odpověď

Radím velkou důslednost v tom, co řeknete.
Máme to doma se synem (12) podobné - po nástupu do puberty mě občas vytáčí tak, že bych si to ještě před pár lety neuměla ani představit. Snažíme v poslední době přenést velkou část odpovědnosti za jeho skutky na něj (ztratíš - seženeš, zaplatíš, rozbiješ - opravíš, zapomeneš - vyřešíš si to sám, nevypravíš se včas - ujedu ti, doprav se jak umíš...) a také nevyhrožovat tím, co nedokážeš pak udělat. Zatím to vypadá, že to začíná fungovat - už chlapec pochopil, že týden bez mobilu je opravdu TÝDEN a ani o den méně a že práci, kterou doma neudělal za něj nikdo neudělá a ona si na něj počká a něco k ní přibude. Jinak s ním opravdu nehnulo vůbec nic, zato mě už občas lezly i bublinky z uší...